Přeložení toku Berounky

Koryto Berounky v minulosti vedlo od Radotína ke Zbraslavi, kde se řeka vlévala do Vltavy. Tekla kolem severního okraje Zbraslavského zámku v místech, kde je dnes zbytek jejího slepého ramene - Krňák.

Hlavní mezníky přirozeného procesu přeložení toku:

• Povodeň 1797 - vzniklo nové, vedlejší koryto Berounky o délce cca 2 km, ústící do Vltavy severněji, u Lahovic.
• Povodeň 1829 - hlavní tok řeky se přesunul do tohoto nového koryta, ústícího u Lahovic.
• Povodeň 1872 - původní koryto Berounky ústící u Zbraslavi bylo zaneseno a stalo se slepým ramenem Krňák.

Od Vltavy bylo slepé rameno odděleno ve 20. století zásypem, po němž je vedena silnice z Prahy do Davle.

Proces samovolného přeložení poslední části toku a ústí řeky Berounky tedy trval 75 let, po které fungovala vedle sebe obě koryta se svými ústími. Odehrál se velice nedávno, z geologického pohledu takřka v přítomnosti. Hlavní roli v procesu přeložení toku zjevně hrály povodně.

Povodeň 1872 je vůbec největší známá povodeň na Berounce, s kulminačním průtokem v Berouně 2500 m3/s (což překonává kulminační průtok 2170 m3/s v Berouně při povodni v roce 2002).
Bilance povodně: 337 mrtvých, 200 zničených a přes 500 notně poškozených domů, stržená část železničního mostu v Mokropsích, naplaveným dřívím zahrazené oblouky Karlova mostu v Praze.