Většina lidí jsou praváci, z toho budeme v následujících úvahách vycházet.
V dřívějších dobách pokud byl člověk ozbrojen dlouhou bodnou či sečnou zbraní (mečem, šavlí nebo kordem), nosil ji v pochvě na levém boku, aby mohl snadno tasit.
Pro pěší tak bylo praktičtější chodit vlevo. Zbraň nebyla na straně, kudy chodili protijdoucí, což snižovalo možnost úrazu. A v případě incidentu se naopak zbraň octla v ruce bližší protivníkovi.
Se zbraní na levé straně musel jezdec na koně nasedat i z něho sesedat na jeho levé straně, aby při tom pochva nepřekážela. To se dodržuje dodnes, i beze zbraně. Ostatně i umístění bočních stojánků jízdních kol a motocyklů předpokládá nastupování z levé strany.
Na koně, stejně jako na kolo či na motocykl, je bezpečnější nastupovat ze strany krajnice či chodníku, nežli ze strany bližší středu silnice, kde probíhá provoz. Postavíme-li koně, kolo či motocykl na silnici čelem do směru zamýšlené jízdy tak, abychom na něho mohli nastoupit z levé strany a ze strany krajnice či chodníku, pak stojíme při levé straně silnice vzhledem ke směru jízdy. Po nasednutí se zcela přirozeně po této levé straně silnice vydáme k cíli.
Levostranný provoz je přirozeným důsledkem praváctví.
Levostranného provozu se vedle jezdců účastnily i povozy. Vozka - pravák drží opratě v levé ruce, v pravé ruce má bič. Pravou rukou též ovládá kliku vozové brzdy, která je z toho důvodu umístěna na pravé straně povozu. Vozka proto sedí na pravé straně kozlíku, aby na brzdu snadno dosáhl. Z tohoto místa má i lepší odhad bezpečného bočního odstupu od protijedoucích povozů.
A přicházejí automobily. V levostranném provozu je výhodné umístění sedadla řidiče na pravé straně. Při podélně stojícím automobilu sice řidič nastupuje a vystupuje směrem do silnice, avšak za jízdy mu to přináší nejen již zmíněný lepší odhad bezpečného bočního odstupu od protijedoucích, ale i lepší a bezpečnější (bez velkého vybočení) možnost výhledu dopředu před vozidlo, které má v úmyslu předjet.
Provoz houstne a vznikne potřeba upravit přednost na křižovatkách. V levostranném provozu, kde řidič automobilu sedí vpravo, je přirozené a bezpečnější, aby přednost měla vozidla přijíždějící zprava. Řidič sedící vpravo má na pravou stranu dobrý výhled a vozidlo, kterému má dát přednost, nepřehlédne. I při zamlženém pravém bočním okně je snadno otře, má je v dosahu.
Kruhové objezdy. V levostranném provozu se vozidla kruhovým objezdem pohybují po směru hodinových ručiček. Při vjíždění na kruhový objezd se dává (i bez úpravy přednosti dopravními značkami) přednost vozidlům přijíždějícím zprava, tedy vozidlům jedoucím po kruhovém objezdu. Řidič tedy opět dává přednost vozidlům přijíždějícím ze směru, do něhož má dobrý výhled.
V Čechách se již za Rakouska-Uherska a pak i za První republiky jezdilo vlevo. V roce 1866 nařizoval Řád policie silniční, platný pro Čechy: "Jezditi na levé straně dráhy vozové a vpravo předjížděti."
Takto se však v Evropě jezdí dnes jen na britských ostrovech. U nás se tak jezdilo do března 1939, kdy zde byl provoz změněn z levostranného na pravostranný.
Získali jsme tím tyto nevýhody:
- při nasedání na kolo či motocykl většina lidí stojí na straně do silnice, stejně tak při sesedání;
- přednost vozidlům zprava dáváme z levého sedadla automobilu, z něhož je do prava podstatně horší výhled;
- při vjíždění na kruhový objezd dáváme de facto vždy (poněkud nesystémově) přednost vozidlům přijíždějícím zleva.
M.Š.